Nejlepší příhoda
A je tu další nová soutěž.Opět se jí může zůčastnit kdokoliv z útulku.Stačí napsat příběh o svém virtuálním psu,napsat do komentářů a pak jen čekat.Opět sem dám anketu a návštěvníci i jíní soutěžící můžou hlasovat.Konec soutěže bude koncem ledna a do poloviny února se bude hlasovat.Tak pište.Zatím sem dávám tuto provizorní soutěž a během této soutěže budu dělat takový menší testík o psech (návrh Ádi).Tak hodně štěstí !!! :-)
Kdyby jste se divili,jaktože není v anketě i Hana.Odpověď je jednoduchá.Hana tu není registrovaná,ale její příběh je tak hezký,ale bohužel i smutný,že jsem ho tu musela nechat. :-)
VYHODNOCENÍ !!!
1.místo -Vera a Rexík
2.místo -Anete a její příběh o virtuálním psu
-Áďa a příběh o její psí rodince
-Katka vedoucí jak to všechno začalo
3.místo - Pejsek a Lili
1.místo-5 000 VP +
Luxusní dům s bazénem 4+1 s velkou zahradou.Dům postaven v klidném prostředí v čisté přírodě.
2.místo-3 500 VP +
Luxusní dovolená v Tunisku na 14 dní.Pro všechny psy majitele a majitel může jet s nimi.V bazénu se mohou koupat i psi.A pro každého psa 1 pokoj.
3.místo-2 500 VP
Pro každého psa majitele,který vyhraje 3. místo.Každý pes dostane všechny tyto dárky po jednom.
- bouda
- plyšák-liška
- luxusní obojek
- natahovací vodítko 10 m
- 10 psích lízátek pro každého psa
- granule pro psa na 1 měsíc
- míček
Cena útěchy-1 000 VP
Příběh o virtuálním psu
Anete
ja mam 3 pejsky Jerryho Čipa a Ťapku,je to těžké si vybrat jednoho z nich a ty ostatní nechat mám hodně ráda pejsky a proto jsem se rozhodla napsat o nich príběh:Čip a Jerry byli hodně velký kamarádi a tak jsem se rozhodla pořídit jim jednoho kamarada Tapku.Kdyby jsem to vedela neporizovala bych ho.Kdyz jsem tapku prinesla aby se seznamili čip a jerry se o nej nezajimali myslela jsem si,ze se to srovna ale bohuzel kazdy den byli rvačky.a tak tak to trvalo asi tyden ale pak najednou se skamaradily a jsem rada ze jsem zadneho z nich nedala pryc.to je muj pribeh ahoj Příběh o mé psí rodince Áďa Jednou jsem se procházela parkem a vidím ušmudlaného, zabláceného a opelichaného psa. Je to nějaký dalmatin, přesněji řečeno dalmatinka. Když jsem viděla, že nikomu nepatří, vzala jsem si ji domů, umyla, a už jsme byli na cestě do salónu krásy. Tam mi ji nádherně ostříhaly a navonily.Pořád jsem neměla vymyšlěné jméno, a pak mě to trklo: Líza. Bude se jmenovat jako moje kamarádka Elisabeth= Líza Aby nebyla tak sama, tak jsem jí pořídila další pesany- Sisi a Bena. ty po nějaké době měli štěňata: Bělku, Lumpíka, Sáru, Bublinu a Ťapku. Tak přibyli do psí rodiny dalších pět prcků. Sisi i Ben už byli moc starý, a tak......umřeli. Byla to pro nás velká ztráta. Byli jsme z toho smutní i celé 2 měsíce po jejich smrti. Naštěstí máme v rodině aspoň jejich potomky :o). Chodíme spolu ven, blbneme, řádíme a žijeme šťastně. Máme se rádi- a to je hlavní. Rexík Vera
Jak to všechno začalo Katka-vedoucí útulku Když jsem se dozvěděla od sestřenice a bratrance Báry,Zuzky a Tomáše,že jejich Tracy (to je Molly máma) má štěňátka zaradoval jsem se.Ale protože jsem věděla,že nesmím mít doma žádné zvíře kromě rybiček hned mě radost přešla.Jak dostat štěně nepozorovaně domů.Pak jsem si,ale řekla,že to vymyslím potom a že teď musím se nějak dostat do Jihlavy.Mamce jsem to říct nemohla,protože ta by to řekla tetě a teta by pak řekla že jsem si to štěně vzala.A tak jsem doma řekla,že jdu domů ke kamarádce a budu tam spát.Ten den jsem sedla na autobus a jela do Jihlavy.Tam jsem pak sedla na trolejbus a dojela jsem k tetě a sestřenicím,bratrancovi a strejdovi.Teta ani strejda o mě nevěděli jenom Bára,Zuzka a Tomáš.Dospělí byli v práci a my měli volno.Koukala jsem na všechna ta štěňata.Všechna byla krásna a tak jsem si k nim sedla.Všechna kňučela,ale jenom jedno se ke mně odvážilo.Začala jsem si sním hrát.Bylo tak hezké a tak mě taky poprvé olízlo.Řekla jsem si,že si vemu to a žádbé jiné.To byla Molly.Strčila jsem jí do tašky a jela zpátky domů.Doma jsem měla už připraveny věci.Dětska z Jihlavy řekly tetě a strejdovi,že si jí vzala jejich kamarádka.Doma to bylo,ale už těžší.Molly se potřebovala každou chvíli vyvenčit a doma v paneláku to bylo obzvláště těžké.Nepozorovaně ještě s malým ukňučeným štěnětem někam jít.A tak jsem si vždycky hrála buď na hrozně ochotnou a chodila jsem mamce pořád nakoupit nebo na sklerotika a to jsem zase pořád zapomínala ve skříňce ve škole sešity a učebnice.Jednou když jsem šla do školy a mamka neměla ranní.Zapomněla jsem zamknout pokoj (mamce jsem řekla že tam dělám něco tajného a ona to ani moc nebyla lež).Mamka šla pak jenom na koupit a otevřela všude dveře aby se provětralo.Když přišla uviděla hroznou spoušť.Všude loužičky,rozrhané noviny a časopisy,okousané boty a pár bobků.Mamku málem trefil šlak.Hledala tu malou příčinu co to zavinila,ale nenašla.Když jsem se vrátila.Zhrozila jsem se.Mamka žádala vysvětlení a tak jsem jí všechno řekla.Molly,protože znala jenom mě a sestru nevylezla z jejího úkrytu až na mé volání.Objevila se se sklopeným ocasem a bylo vidět,že se stydí.Vzala jsem jí do náruče a ukázala jsem jí mamce.Té se tolik líbila,že málem zapomněla na tu spoušť.Pak se ale rozpomněla a řekla,že jí musíme vrátit.Za týden měla jet Molly zpátky do Jihlavy.I když byla Molly ještě na učení malá,naučila jsem jí nedělat loužičky ani bobíky a už netrhala ani boty.Nakonec jsem jí naučila dávat pusinky a donášet noviny.Když mamka viděla,že Molly už nedělá problémy a dokonce nosí noviny jí přímo tak si jí za ten týden zamilovala,že řekla ,že si jí teda můžeme nechat.Byli jsme všichni moc šťastný.Molly dostala nový místečko a hračky.Byla moc šťastná.Nadešel,ale další problém.Molly nemůže žít v paneláku.Vždyť je to zlatý retrívr.Ale to už je jiný příběh ... :-) Proč ??? Hana Je to 3 dny co se k nám na vesnici zatoulal pes,ja jako milovník všech zvířátek jsem mu dala najíst a hned dala hlešení na obecní uřad jenže se stalo to čeho jsem se nejvic bála nikdo se neozval ja mam doma fenku a tak jsem si chtela a stále chci nechat tohodle čertíka jenže mam tak hnusnýho tchana že bych mu přála aby se dostal do situace jako tenhle pejsek tet co píšu tento bříbeh je mi do pláče a moc si přeju aby se stal yáyrak a já mohla v klidu spát a vědět že je pejsek v dobrých rukou nevim jak to všechno dopadne ale chyby už jen dva dny a přijedou si pro čertíka z obecního uřadu a daj do utulku přitom by stačilo aby tchán měl srdce a nebo ja větši sílu bojovat za lasku věrného psa se slzami v očich doufám že mi moje přani vyjde a ja budu moct v léte sedět na zahradě a mýt u sebe svý věrný přatele. Lili pejsek Začnu uplně od začátku.Takže hhhhhmmmmm.Lilina maminka patřila strašně bohaté paní. Pak jí utekla. Za 9 měsíců se vrátila a paní byla ráda.Ale až zjistila že má štěňata tak se pokoušela zjistit že s kým to má . Pak zjistila že je má z dalmatinem z vedlejší ulice. To byla ta nejchudší rodina ve městě. Nechala jí tam všechny štěňata, jen jedno si nechala (to nesnášela(byla to Lili) tak ho dala do nejhoršího útulku co tam našla.
|
Komentáře
Přehled komentářů
No jo vlastně :-)
pro katku- vedoucí útulku
(vera, 6. 3. 2008 18:38)NEMĚLO BY SE TO UŽ VYHODNOTIT?!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Pro mimináka
(Katka-vedoucí útulku, 29. 1. 2008 19:30)Musíš se nejdříve přihlásit do útulku a pak sem můžeš napsat nějakou příhodu.já jí sem dám a můžeš třeba něco vyhrát.
Lili
(pejsek, 27. 1. 2008 20:24)
příběh: Příběh Lili- Začnu uplně od začátku.Takže hhhhhmmmmm.Lilina maminka patřila strašně bohaté paní. Pak jí utekla. Za 9 měsíců se vrátila a paní byla ráda.Ale až zjistila že má štěňata tak se pokoušela zjistit že s kým to má . Pak zjistila že je má z dalmatinem z vedlejší ulice. To byla ta nejchudší rodina ve městě. Nechala jí tam všechny štěňata, jen jedno si nechala (to nesnášela(byla to Lili) tak ho dala do nejhoršího útulku co tam našla.
Ale Lili se tam nelíbilo, tak utekla.Tak bloudila krajinou a našla bezva útulek.A hned druhý den se dočkala.Adoptovala jsem si ji já.
PROČ JE TO SPOJENÉ
(PROČ JE TO SPOJEN0, 24. 1. 2008 19:24)PROČ JE SPOJENÝ PŘÍBĚH KATKY- VEDOUCÍ ŮTULKU A HANY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
proč
(hana, 19. 1. 2008 20:16)Je to 3 dny co se k nám na vesnici zatoulal pes,ja jako milovník všech zvířátek jsem mu dala najíst a hned dala hlešení na obecní uřad jenže se stalo to čeho jsem se nejvic bála nikdo se neozval ja mam doma fenku a tak jsem si chtela a stále chci nechat tohodle čertíka jenže mam tak hnusnýho tchana že bych mu přála aby se dostal do situace jako tenhle pejsek tet co píšu tento bříbeh je mi do pláče a moc si přeju aby se stal yáyrak a já mohla v klidu spát a vědět že je pejsek v dobrých rukou nevim jak to všechno dopadne ale chyby už jen dva dny a přijedou si pro čertíka z obecního uřadu a daj do utulku přitom by stačilo aby tchán měl srdce a nebo ja větši sílu bojovat za lasku věrného psa se slzami v očich doufám že mi moje přani vyjde a ja budu moct v léte sedět na zahradě a mýt u sebe svý věrný přatele.
pokračování- dodatek k prvnímu
(vera, 16. 1. 2008 19:48)
tam kde je napsaný přes sto co ! přes tisíc,, psů,,
DRUHÝ DEN
Druhý den jsem ho začala učit chození u nohy(bezvadně mu to šlo),potom jsem ho učila povely - sedni,lehni(to mu šlo, jenom jsem mu to musela ukázat a hned věděl co má dělat.)Dál jsem ho učila -kývni, zavrť hlavou, pokloň se,stoupni, vyskoč, procházej se, převal se , zakryj se , popros,dej pac, povídej a přines noviny, přines míček a přines mě mobil( ano je to pravda cvičili jsme celý den a pak jsme si házeli s balonkem a\ hračkami co jsem pro něj měla)byl to bezva pes a pořád je(měli jsme vééééélkánskou zahradu asi 30m*20m).
Až už se setmívalo a Rexík zalezl ke mě do postele a hned usnul.
TŘETÍ DEN
Už jsem se oblékla a vzala jsem Rexíka na procházku.Šli jsme kolem zverimexu a přivázala jsem Rexíka k sloupu u ZVERIMEXU. Kouúila jsem mu žrádlo, pochoutky, hračky ,pelíšek, misky, vodítko, obojek a kartáč. Šla jsem dát Rexíkovi pochoutku a ,,Kde je Rexík!?,, Šlišela jsem že tam řádí zloději psů a tak jsem si pomyslela že ho ukradli oni. Hned jsem zavolala na policii že se ztratil pes jakou má rasu a tak dále. Potom jsem dala vytisknout na počítači ,, HLEDÁ SE PES,, , asi přes 1000 kopií.A vyrazila jsem ho hledat(nikde jsem ho nenašla.
ČTVRTÝ DEN
S mími kamarádkami jsme šli vyvěsit všude dopisy.A čekali jsme až zazvoní telefon.(protože jsme tam dali kontakt na mě.)
O TÝDEN POZDĚJI
Pořád čekáme. Já jsem tak nedočkavá že jsem vyjela a hledala jsem ho. Chodila jsem kolem místa kde jsem ho viděla naposledy kilometr na tu stranu kilometr na druhou stranu.Už se stmívalo a začalo pršet.Zbývalo mi jen opuštěné vrakoviště.Vstoupila jsem na vrakoviště. Jak přijdu uvidím nějakou skvrnu která se skrývá pod vrakem starého auta.Přiblížím se k té skvrně a poznám že je to Rexík. Rexík co nejrychleji přiběhne ke mě, začne mě olizovat a já ho hladím.
Vrátíme se domů, umyji ho nachystám mu nový pelíšek a on do něho zaleze a hned usne.
O DEN POZDĚJI
Šli jsme otrhat všechny inzeráty (Rexíka jsme nechali doma protože byl unavený).
Večer zazvonil telefon(byla to policie) říkaly mi že chytily ty zloděje psů a že ukradly Rexíka , ale on jim utekl. Ještě řekly ,, Váš pes je šikovný jiným se to nepovedlo a skončili na testování léků, a k majitelům se už živí nevrátili,,
Byla jsem tak ráda že jim Rexík utekl a poděkovala jsem policii že ty Zloděje psů chytili.
Molly
(Katka-vedoucí útulku, 11. 1. 2008 21:37)Když jsem se dozvěděla od sestřenice a bratrance Báry,Zuzky a Tomáše,že jejich Tracy (to je Molly máma) má štěňátka zaradoval jsem se.Ale protože jsem věděla,že nesmím mít doma žádné zvíře kromě rybiček hned mě radost přešla.Jak dostat štěně nepozorovaně domů.Pak jsem si,ale řekla,že to vymyslím potom a že teď musím se nějak dostat do Jihlavy.Mamce jsem to říct nemohla,protože ta by to řekla tetě a teta by pak řekla že jsem si to štěně vzala.A tak jsem doma řekla,že jdu domů ke kamarádce a budu tam spát.Ten den jsem sedla na autobus a jela do Jihlavy.Tam jsem pak sedla na trolejbus a dojela jsem k tetě a sestřenicím,bratrancovi a strejdovi.Teta ani strejda o mě nevěděli jenom Bára,Zuzka a Tomáš.Dospělí byli v práci a my měli volno.Koukala jsem na všechna ta štěňata.Všechna byla krásna a tak jsem si k nim sedla.Všechna kňučela,ale jenom jedno se ke mně odvážilo.Začala jsem si sním hrát.Bylo tak hezké a tak mě taky poprvé olízlo.Řekla jsem si,že si vemu to a žádbé jiné.To byla Molly.Strčila jsem jí do tašky a jela zpátky domů.Doma jsem měla už připraveny věci.Dětska z Jihlavy řekly tetě a strejdovi,že si jí vzala jejich kamarádka.Doma to bylo,ale už těžší.Molly se potřebovala každou chvíli vyvenčit a doma v paneláku to bylo obzvláště těžké.Nepozorovaně ještě s malým ukňučeným štěnětem někam jít.A tak jsem si vždycky hrála buď na hrozně ochotnou a chodila jsem mamce pořád nakoupit nebo na sklerotika a to jsem zase pořád zapomínala ve skříňce ve škole sešity a učebnice.Jednou když jsem šla do školy a mamka neměla ranní.Zapomněla jsem zamknout pokoj (mamce jsem řekla že tam dělám něco tajného a ona to ani moc nebyla lež).Mamka šla pak jenom na koupit a otevřela všude dveře aby se provětralo.Když přišla uviděla hroznou spoušť.Všude loužičky,rozrhané noviny a časopisy,okousané boty a pár bobků.Mamku málem trefil šlak.Hledala tu malou příčinu co to zavinila,ale nenašla.Když jsem se vrátila.Zhrozila jsem se.Mamka žádala vysvětlení a tak jsem jí všechno řekla.Molly,protože znala jenom mě a sestru nevylezla z jejího úkrytu až na mé volání.Objevila se se sklopeným ocasem a bylo vidět,že se stydí.Vzala jsem jí do náruče a ukázala jsem jí mamce.Té se tolik líbila,že málem zapomněla na tu spoušť.Pak se ale rozpomněla a řekla,že jí musíme vrátit.Za týden měla jet Molly zpátky do Jihlavy.I když byla Molly ještě na učení malá,naučila jsem jí nedělat loužičky ani bobíky a už netrhala ani boty.Nakonec jsem jí naučila dávat pusinky a donášet noviny.Když mamka viděla,že Molly už nedělá problémy a dokonce nosí noviny jí přímo tak si jí za ten týden zamilovala,že řekla ,že si jí teda můžeme nechat.Byli jsme všichni moc šťastný.Molly dostala nový místečko a hračky.Byla moc šťastná.Nadešel,ale další problém.Molly nemůže žít v paneláku.Vždyť je to zlatý retrívr.Ale to už je jiný příběh ... :-)
Rexík
(vera, 10. 1. 2008 18:51)
Mám strašně ráda psi .Tak jsem se jednoho rána rozhodla že si pořídím pejska.Šla jsem do Brněnského útulku a tam bylo přes sto co! přes tisíc.Chtěla jsem nějakého staršího psa(př.2r.,3r.,..) Hledala jsem toho pejska podle mích snů.První-moc velký,druhý-moc malí,třetí- moc starý, čtvrtý- moc bázliví(bojí se),a tak se to opakovalo pořád, až jsem narazila na jedno strašně krásné štěňátko Německého Ovčáka.A hned jsem věděla že je to ten pravý. Dala jsem mu jméno Rexík.
Řekli mi že má tak 3 měsíce.
Jdeme spolu domů.Pořád poskakuje, vrtí se a motá se mě pod nohama.Já ho hladím a drbu. Jsme doma ,umyji ho a lehneme si na pohovku.Říkám mu ,,Rexíku, už jsi doma."On zaštěká a přitulí se ke mě.
Příběh o mé psí rodince
(Áďa, 10. 1. 2008 16:13)Jednou jsem se procházela parkem a vidím ušmudlaného, zabláceného a opelichaného psa. Je to nějaký dalmatin, přesněji řečeno dalmatinka. Když jsem viděla, že nikomu nepatří, vzala jsem si ji domů, umyla, a už jsme byli na cestě do salónu krásy. Tam mi ji nádherně ostříhaly a navonily.Pořád jsem neměla vymyšlěné jméno, a pak mě to trklo: Líza. Bude se jmenovat jako moje kamarádka Elisabeth= Líza Aby nebyla tak sama, tak jsem jí pořídila další pesany- Sisi a Bena. ty po nějaké době měli štěňata: Bělku, Lumpíka, Sáru, Bublinu a Ťapku. Tak přibyli do psí rodiny dalších pět prcků. Sisi i Ben už byli moc starý, a tak......umřeli. Byla to pro nás velká ztráta. Byli jsme z toho smutní i celé 2 měsíce po jejich smrti. Naštěstí máme v rodině aspoň jejich potomky :o). Chodíme spolu ven, blbneme, řádíme a žijeme šťastně. Máme se rádi- a to je hlavní.
pribeh o virtualnim psu
(Anete, 9. 1. 2008 15:35)ja mam 3 pejsky Jerryho Čipa a Ťapku,je to těžké si vybrat jednoho z nich a ty ostatní nechat mám hodně ráda pejsky a proto jsem se rozhodla napsat o nich príběh:Čip a Jerry byli hodně velky kamaradi a tak jsem se rozhodla poridit jim jednoho kamarada Tapku.Kdyby jsem to vedela neporizovala bych ho.Kdyz jsem tapku prinesla aby se seznamili čip a jerry se o nej nezajimali myslela jsem si,ze se to srovna ale bohuzel kazdy den byli rvacky.a tak tak to trvalo asi tyden ale pak najednou se skamaradily a jsem rada ze jsem zadneho z nich nedala pryc.to je muj pribeh ahoj
Vera
(Katka-vedoucí útulku, 6. 3. 2008 19:05)