Virtuální psí útulek u 4 pacek

Líza je moje dalmatinka, ale přestože jí je jenom půl roku, uživáme jsme si spolu hodně legrace. Mám jí hrozně ráda, ale někdy je to velká uličnice a začne mě zlobit třeba tím, že mě o víkendu v šest hodit vytáhne z postele div mi neroztrhne pyžamo, abych s ní šla na procházku. No co mám s ní dělat. Obléknu se, připnu jí obojek z vodítkem, a já celá rozespalá a Líza, celá natěšená že jde ven, jdeme na procházku. Je jí sice půl roku, ale má obrovskou sílu, takže jakmile jí popadnu za vodítko, ona se rozběhne a schodí mě na zem. Takže čistý oblečení je v prčicích. Volám na ní, běžím za ní, ale ona si utíká a řádí dál. Už toho mám dost, ruply mi nervy. Zkrátím jí vodítko a přitáhnu jí k sobě. Pojď, jdeme domů. Tam jsem jí sundala obojek a ona se v klidu může vyřádit na zahradě!

Vyprávění o svém V.P.

Anete

Muj pejsek je hodne kamaradsky hrozne ma rad vedoucí utulku Katku rika o ni: ona je hrozne hodna stara se o me je fajn.Jsem rad,ze ji mam.I ja jsem rada ,ze tento blog existuje.

Moje první štěňátko

Evka

Tak já jsem Evka a napíši sem pravdivý příběh o svém prvním štěňátku - Amy.

Asi každý jednou řekl větu:\"Mami kup mi pejska.\"Já jsem na tom byla obdobně.Když jsem ještě byla malá měli jsme pejska, který se jmennoval Bobík.Já se musím přiznat, že jsem si s ním moc nehrála a ani mě v té době psi zrovna moc nebrali.Milovala jsem koně-ale to je na jindy.K vysvědčení ve třídě jsem si přála kočičku.Tetina kočka zrovna měla koťátka a tak jsme se s ní domluvili aby nám jedno nechala.To kotě se jmenovalo Jůlie ( Jůlinka ).S Bobem se celkem snesli, ale Julča byla trochu strašpytel :).Na konci páté třídy Bobík umřel.Já jsem strašně brečela a nemohla jsem to přenést přes srdce, ale přece jenom už mu bylo 13 let.V 5 jsem se zkoušela dostat na gympl Nad Álej - nevyšlo mi to.Tak jsem zůstala na jazykovce.V dubnu v šesté třídě jsem se doslechla, že si teta chce pořídit pejska, chtěla Zlatého retrívra.Celkem jsem jí záviděla a tak jsem řekla mámě tu známou větu.Máma řekla, že když budu mít na konci dobrý vysvědčení ( samí ) tak nad tím budou s tátou možná uvažovat.V červnu si teta pořídila pejska a mě čekalo vysvědčení.Bylo \"dobrý\" a tak jsem dál mámu ukecávála.
V červenci jsme jeli do Třeboně a tam se to stalo.Koupili jsme encyklopedii a vybrali rasu - německého pinče.Hned další ráno jsme zavolali do chovatelské stanice a na konci srpna jsme si jeli pro Amy.
Teď když to píšu tak si říkám, že to bylo krásný.Možná si to budete říkat taky nebo se budete smát nebo dokonce říkat jaká je to kravina.Ale já jsem ráda, že Amynku mám, budu tu vždycky pro ní, ale i ona pro mě.